a osudová setkání

Je tomu už skoro šest roků, kdy jsem začala psát svoje řecké příhody. Za tu dobu jsem se (hlavně přes internet) seznámila s mnoha milými lidmi, se kterými bych se jinak bývala zřejmě nikdy nesetkala.

Jednou z nich je blogerka Spoon , která bydlí v Londýně. Virtuálně se známe už dost dlouho a před pár lety jsme spolu dokonce byly na opravdovském kafi v kavárně nedaleko Temže. Vyprávěla mi o svých příhodách a o svém dětství. O tatínkovi disidentovi, který byl ve vězení za svoje názory a který později odešel žít do Anglie.

Její nespoutaná duše mě naprosto fascinovala. Spoon totiž dělá všecko, o čem já budu vždycky jenom snít. Je dobrodružná a nebojácná.

A pak jsem se, po několika letech, potkala na Smíchově s jejím tátou. Vyšel mi naproti před barák v pantoflích, vzal mě s sebou do vdlejšího krámku, kde nakoupil pár koblih a pak, jako by mě znal už od malička, mě pozval nahoru do svého bytu, kde mi uvařil kafe a rozpovídal se o své knížce Druhý exil , kterou napsal o svém životě a vězení v Čechách. Knížka ale vyšla tenkrát jen anglicky, prokládaná verši jeho dlouholeté partnerky Jane, neboť kupodivu jeho příběh zaujal anglického nakladatele narozdíl od těch českých. Pak mi jednu knihu věnoval i s podpisem a poté jsme se rozloučili. Tohle jediné setkání ve mě zanechalo hluboký dojem.

Před několika dny se Spoon po mnoha peripetiích vrátila z Afriky zpět do Evropy. Chvilku jsme si psaly na Skypu a já jsem se ptala, jak se má táta a zda už mu vyšla jeho knížka i v češtině. A byla jsem mile překvapená, že ano!

A tak všem vřele doporučuji si ji přečíst. Najdete ji
zde a v některých knihkupectvích, která jsou uvedena na stránce nakladatele. Geny se nezapřou. Aleš Macháček je tátou Spoon a jeho příběh je fascinující. A znovu a znovu nám připomíná, jak je důležité žít ve svobodné zemi.

linkuj.cz vybrali.sme.sk