Proslovy, hudba a paní Tina



I přesto, že jsem k Řekům často dost kritická, některých věcí si u nich opravdu vážím. Třeba dodržování tradic za každou cenu.

Není žádnou novinkou, že Řecku zoufale chybí peníze a že situace a vyhlídky do budoucna nejsou zrovna nejrůžovější. Svého každoročního zvyku – krájení novoroční vasilopity – se však Řekové nehodlají vzdát.

I když se novoroční „koláč“ se zapečeným penízkem krájí v rodinách na Nový rok, různé spolky, školy a kluby jej pak společně krájí během celého měsíce ledna, někdy dokonce i února.

V neděli se krájela vasilopita pěveckého sboru, ve kterém zpívá Ofélie, v Paláci britských komisařů v centru Kerkyry.

Nádherná budova, kde je umístěno muzeum asijského umění, byla slavnostně vyzdobena. Paní Tina, naše stařičká učitelka klavíru, už byla na místě a držela mně a dětem tři židle. Za chvilku byl sál plný a mohlo se začít, kupodivu jen s dvacetiminutovým zpožděním.

Všichni jsem dostali tištěné programy na křídovém papíře a potom začaly proslovy. Proslov člověka, který celou akci uváděl, trval poměrně dlouho, ale po něm přišly další proslovy prezidentů spolku, předsedů a místopředsedů, potlesky, proslov místního politika a pak ještě jednou předsedy, který opomněl říci něco důležitého. Paní Tina se rozčilovala nad fotografy pobíhajícími sem a tam a kryla si tvář tištěným programem, tiše zuřila nad proslovy, které se nezdály mít konce.

Konečně nastal program pěveckých sborů. V tom nejmenším zpívala Ofélie, která je tam ze všech nejmladší. Dále zazpíval své písně větší dětský sbor, mužský sbor, pěvecký kvintet stařečků nad hrobem, kteří se doporvázeli na kytary a nakonec ještě zazpívali všichni společně. Vystoupení by bylo krásné a dojemné, nebýt toho, že za námi vykřikovalo asi čtyřleté dítě, že ho to nebaví a mazalo lepkavými ručkami Janýskovi banán na bundu. Paní, která si stoupla před nás, aby mohla filmovat na kameru, měla v kapse zvonící mobil a když si asi po deseti minutách všimla, že je to její telefon a vypla jej, zazvonil mobil pánovi kousek od nás. Ten jej však nevypnul, ale začal při koncertě ze svého místa do telefonu mluvit.

Paní Tina se dívala na mně a já zase na ni a obě jsme udivěně kroutily hlavou. Pak došlo konečně na krájení vasilopity, každý dostal velký kus a všichni se rozešli do svých domovů.

Řecké tradice jsou prostě obdivuhodné.

linkuj.cz vybrali.sme.sk